Ke hře Othelo
2. 2. 2011
To je ten hřích, to je ten hřích, má duše.
Ne, já ho nevyslovým, cudné hvězdy.
To je ten hřích. Ne, neproleju krev.
Poranit kůži bělejší než sníh....
....nevím, kde najdu Peométheův žár,
co znovu zažehne tvé světlo.Růže,
jedenkrát utržená, nerote,
jen chřdne. Přivoním k ní, dokud žije.
Jak krutý je můj pláč! Takhle pláče jenom nebe,
když musí srazit to, co miluje.
Probouzí se.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
